Po delší přestávce, za kterou se omlouvám, je tu druhá povídka, která se umístila na stupních vítězů soutěže Ikaros. „Pátrači“ skončili první v roce 2005, a zároveň jsou mým dosud jediným pokusem o hard SF, založeném na domyšlení možných konců praktické aplikace fyzikální teorie paralelních světů. Promyslet celý ten mechanismus samozřejmě zabralo nejvíce času, což zapřičinilo, že jsem tuto povídku psal přes půl roku, a když ji čtu teď, možná, že je stále trochu moc komplikovaná, ale přesto se mi líbí. Jedinou výhradou redakce Ikarie k ní byl mimochodem návrh na odstranění zmínky o meči Luka Skywalkera, což jsem tvrdohlavě odmítl. 🙂

Nakonec se jako nejtěžší ukázalo vymyslet konec, nějakou pointu, která by předchozímu dění dala smysl. Kvůli němu jsem povídku odložil asi na další dva měsíce, až mě napadlo, že to celé jde výborně uzavřít ve stylu té pohádky o převozníkovi, který musel čekat, až někomu vstrčí veslo do ruky. Vítězství v soutěži mi pak udělalo tím větší radost, že přišlo jako opožděný dárek k narozeninám.

Tak tedy Pátrači – aneb, není radno považovat cokoliv za náhodu.