Takže tu máme nový rok a na jeho úvod novou povídkovou knihu. Jmenuje se trochu dlouze – Svůj svět si musíme zasloužit a představuje reprezentativní výběr z prací autorů (bohužel ne všech) zapojených do projektu JFK. Jako jediný jsme měl tu čest, přispět do ní hned dvěma povídkami – třetí, která nebyla přijata, si můžete přečíst o kousek níže zde na stránkách. Proč o tom ale píšu v aktualitách až dnes, když kniha vyšla již 6. ledna?

V prvé řadě jsem doufal, že v době, kdy článek napíšu, budu už knihu držet v ruce a přidám pár osobních dojmů třeba ze zbylých povídek, ilustrací a vůbec všeho, co mě napadne. Jenže shodou nešťastných okolností se tak dosud nestalo – podle zákona schválnosti samozřejmě nepochybuji, že mi kniha dojde ten samý den, co tento článek uveřejním – a tak mi nezbývá, než napsat jen o tom jediném, co zaručeně znám, tedy o svých vlastních povídkách.

Především musí být důrazně řečeno, že zejména v případě povídky Žiješ jenom jednou, která se – aspoň pokud mohu soudit – zatím většině lidí celkem líbí, vůbec nejde pouze o moji práci. Nebýt T´Any, možná by nevznikla jak postava Anny, se kterou se ještě setkáte v obou dílech Odplaty, tak třeba pasáž, kde líčí svoji spirituální zkušenost na oltáři. Většinu dialogů mezi ní a Noelem jsme napsali společně tím způsobem, že jsme je prostě „hráli“ v reálném čase přes chat, jako by šlo o nějakou RPG hru, což musím přiznat, bylo zatraceně zábavné. T´Ana rovněž vymyslela většinu v povídkách použitých jmen od Matesa až po Nergala, pro kterého velmi stylově vypátrala jméno sumersko-akkadského boha podsvětí – vzhledem k tom, jak zoufale vymýšlení jmen postav nesnáším, je i toto zásluha, kterou nemohu pominout. Nebýt faktu, že antologie byla omezena výlučně na autory, kteří již přispěli do série JFK, rozhodně bych trval na jejím uvedení coby spoluautorky. Protože to však nebylo možné, rád bych, aby pravda vešla ve známost aspoň tímto způsobem a aby si ji všichni zapamatovali: Kdykoliv chválíte tuto povídku, nechválíte jen mě, ale také T´Anu!

Co se týče dalších drobností, jak už bylo dříve napsáno, drtivá většina postav z povídek se objeví znovu v obou dílech Odplaty, které jsou s nimi v mnoha bodech propojeny. Ti, co ji měli možnost číst, rovněž vědí, že poslední kapitola povídky Žiješ jenom jednou měla původně tvořit epilog mého prvního JFK dílu Zatmění, ale pro nedostatek místa se tam již nevešla. Domníval jsem se však, že by byla škoda ji zahodit, tak jsem ji po drobných úpravách použil zde. Nejvíce přepisovanou částí obou povídek byl pro změnu zřejmě „telepatický trojdialog“ v Kočičárně: Pokud se pamatuji, kompletně jsem ho předělal asi šestkrát.

V každém případě, antologie je venku, já se už těším, až si ji také budu mít možnost celou přečíst a hlavně doufám, že se vám všem bude líbit – a že se vám budou líbit také dvě části JFK, které ještě přijdou. Je zábava na nich pracovat a opravdu se snažím, dělat to pořádně.

PS: Vyskytlo se rovněž pár dotazů, jakým způsobem jsem strávil Vánoce – celkem stejně jako každý normální smrtelník. Pod stromem samozřejmě přistály většinou knihy nebo věci s nimi související, například nejdelší vydaný Star Trek román Zkouška ohněm: McCoy od Davida R. George III. nebo kniha věnovaná seriálu Dr.House (díky, T´Ano! 🙂 ), prakticky jedinému, co v současnosti sleduji. Protože však nejvíc od srdce jdou dárky dělané vlastníma rukama, zvláštní místo nepochybně má tenhle (ky)borgizovaný korálkový dráček od Pantarei: