Úlomky Odplaty, část 2.

Hned na úvod je na místě omluva. Ačkoliv jsem slíbil článek věnovaný druhé části Odplaty opět po měsíci od jejího vydání, množství další práce, potíží a přiznávám se, i jisté únavy z celého JFK způsobilo, že si ho můžete přečíst až nyní. Alespoň tedy nebudou vadit spoilery, protože doufám, že všichni, co si Odplatu 2 chtějí přečíst, tak již učinili a ti zbylí se na to snad nechystají, takže pojďme rychle k věci. 🙂

Základy:

Celkově vzato měla být Vzpoura vyvolených snazší, protože jsem měl už poměrně jasnou představu, co a v jakém pořadí se bude dít, alespoň ohledně klíčových událostí. Naneštěstí, opak se ukázal být pravdou. Díky zasazení do „naší“ reality a zapojení mnoha postav z dřívějších dílů JFK si vše vyžádalo mnohem pečlivější přípravu, k tomu se přidaly náročnější korektury, diskuze s redakcí okolo některých aspektů příběhu a samozřejmě klasika – zpoždění a nemožnost narvat finální výtvor do požadované délky. Některých zlozvyků se prostě nezbavím nikdy. Ačkoliv bylo škrtů nakonec méně, protože jsem měl příběh detailněji promyšlený, byly „bolestivější“ a v konečném důsledku mnohem viditelnější než v první části. To se týká hlavně závěru, o kterém ještě bude řeč.

V podstatě jsem psal druhý díl s vedlejším úmyslem, posílit „kontinuitu“ JFK a vysvětlit alespoň sám pro sebe některé věci, které jsem považoval za logické mezery v dosavadním dění. Nakolik se mi to podařilo, zůstává na posouzení fanoušků a čtenářů.

Jména a narážky:

Jedinou novou postavou oproti prvnímu dílu je Gregor Norrington a také Sirius, který byl v Zemi prokletých jen letmo zmíněn. Na druhou stranu různých narážek na „naši“ realitu výrazně přibylo.

– Národní knihovna. Nápad použít v příběhu „blob“ se objevil tak nějak sám od sebe, na začátku byla pouhá myšlenka obrázku na titulní starně, X-Hawkova kočáru, který nad ním prolétá. Za sebe mohu říci, že se mi tento obrázek líbí výrazně více než obálka prvního dílu. Pověrčivějším přitom možná neunikla mrazivě působící shoda: Jak autor návrhu Národní knihovny Jan Kaplický, tak inženýr Miroslav Smotlacha, který se objevil v JFK 11, zemřeli dřív, než došlo k vydání knihy, jako by „zvěčnění“ v JFK sérii s sebou neslo i nějakou X-Hawkovu kletbu. 🙂

– Pistole SIG Sauer. Zbraň, kterou v Odplatě 2. používá agent Kovář je stejného typu, jakou používal agent Jason Monk, hlavní hrdina románu Fredericka Forsytha Ikona. Všem, co nečetli, doporučuji.

– Krize Agentury. Ačkoliv právě za nápad, nechat ekonomickou krizi dolehnout i na všemocné Kováře Rovnováhy, jsem byl později dosti chválen, musím přiznat, že při psaní mi tato paralela s „reálným světem“ nepřišla vůbec na mysl a není záměrná. Já sám jsem si ji uvědomil až později a rovněž redakce JFK nebyla tímto nápadem nadšena, ale v tomto případě se mi podařilo prosadit svou.

– Hotel Dolder Grand. Luxusní hotel, kde se inkognito ubytoval lord Xaverius Hawk je skutečný, a to včetně popisu interiéru nebo detailů jako pracoviště estetické chirurgie, aby měla velitelka Nerix kde cvičit. 🙂 Zájemci mohou nahlédnout: http://www.thedoldergrand.com/ Taktéž existuje i hotel Baur au Lac a ostatní curyšské reálie, díky laskavé pomoci pana Jakuba Crhonka, kterého jsem otravoval svými dotazy.

– Tiskařský šotek. Kapitola Hořké návraty byla díky tiskařskému šotkovi kdesi v průběhu práce na knize přejmenována na Horké návraty.

– Noelův dárek. Krabičku, kterou Noel Dwaken věnoval Anně k narozeninám, si můžete prohlédnout na stránkách firmy Galler: http://www.galler.com/images/produit/cadeaux/coffret_voyage.gif 🙂

– Mezihry. Gerhardem ve druhé mezihře v Noelových vzpomínkách je samozřejmě míněn Gerhard Hesse, hlavní záporák ze Zatmění. Ve Vzpouře vyvolených jsem se původně chtěl meziher vzdát, ale po velmi pozitivních ohlasech na ty v první části Odplaty, jsem změnil názor. První mezihra líčící okolnosti seznámení Elima a Asenat měla právě být už součástí Země prokletých, ale prostě se tam nevešla.

– Ostrov. Ultimativní oddělení mělo mít své sídlo na malém ostrůvku Henderson v souostroví Pitcairn, viz zde: http://www.winthrop.dk/hender.html Díky Johnově nápadu, aby byl před cestou uspán a Asenat tak nezjistila polohu ostrova z jeho myšlenek, se však jméno ani poloha ostrova v knize nakonec neobjevují, protože v epilogu s Treneportem na ně už nebylo místo.

– Vrtulník a drobnosti. Vrtulník značky Seahawk pro přepravu Johnova týmu byl vybrán pro podobnost svého jména s X-Hawkem, vtipkování na toto téma po jeho utopení však padlo za oběť škrtům. Původně měl startovat z paluby letadlové lodi USS Enterprise, avšak ani tato narážka na můj oblíbený seriál se nakonec nedostala až do konečné verze. Skutečná je také většina vozidel v knize, počínaje podminovaným autem Vincenta Vegy po X-Hawkovu limuzínu, nebo věcí jako Vincentova oblíbená značka tequily. Vyhledávání těchto drobnosti bylo časově náročné, nicméně neobyčejně zábavné. 🙂

Škrty a ztráty:

Jako už bylo zmíněno, škrtů v Odplatě 2 je z kvantitativního hlediska méně než v první části, kvalitativně mi ovšem vadí víc. Část jich pramenila z nedostatku místa, část pak z názorových neshod na pojetí knihy. Redakce JFK nesouhlasila jak s řadou jednotlivých myšlenek, tak do určité míry s celkovým tónem Odplaty 2, která podle ní příliš očerňovala Agenturu. Rovněž jsme se neshodli na míře používání magie v „našem“ světě, která byla podle redakce v mém podání moc velká. V důsledku toho byla vyškrtána řada drobných Anniných kouzel, ale především musela být přesunuta do jiné reality jak knihovna Agentury, v původní verzi umístěna pod Kaplického blobem, tak základna Ultimativního oddělení na ostrově. V jejím případě už myslím kompromis uškodil přehlednosti děje, kdy se příliš vytrácí myšlenka akutního ohrožení Johnovy reality v případě, že by Asenat aktivovala Diasporu přímo na místě, ale na druhou stranu se zatím nezdá, že by si někdo stěžoval.

Za nejproblematičtější tak pokládám neuzavřenou linii okolo Asenat. V původní verzi měl být profesor von Wonder těžce zraněn kulkou odstřelovače (pravděpodobně Adama) těsně po setkání v restauraci. Samotný závěr měl tvořit jeho setkání na pokraji smrti s Asenat a vzájemné usmíření, ke kterému mělo dojít až po výbuchu v Dorově, ale kvůli nedostatku místa a námitkám redakce k tomu nakonec nedošlo a Asenat prostě „zmizela.“ Nejsem s tímto zakončením spokojen, bohužel finální korektury probíhaly se zpožděním pod značným tlakem na odevzdání rukopisu (aby se pak skoro celý měsíc s klidem nedělo nic…) a já už prostě neměl čas, vymyslet lepší zakončení.

Na úplný závěr bych se chtěl vyjádřit k hojně diskutovanému Postepilogu. Odhaduji, že je výsledkem nejvýraznější námitky redakce, že jsem v Odplatě 2 vrhl příliš velký stín na podstatu Agentury. Obsahově mi spíše než možné očerňování Anny a Noela vadí fakt, že dle mého názoru znovu otevírá přesně ty logické mezery v JFK, které jsem se snažil uzavřít, přesto rozhodně nezpochybňuji právo redakce Postepilog do knihy zařadit. Série JFK je projekt, ke kterému jsem byl přizván jako pouhý host. Tudíž má redakce naprosté právo upravit vyznění knihy, pokud ho nepovažuje za ideální, stejně jako ve velkém orchestru dirigent usměrní hudebníka, co nehraje ve shodě s ostatními. I kdyby jinak hrál sebelépe, pokud má celý koncert znít dobře, nejde to jinak. Mrzí mě však, že jsem se o existenci Postepilogu musel dozvědět až od přátel, kteří si knihu koupili. Také se v průběhu korektur zřetelně ukázalo, že mé vidění JFK vesmíru je prostě v některých aspektech příliš jiné než pohled redakce, a proto je Odplata mým patrně posledním dílem v této sérii. Přes všechny obtíže byla radost ji psát, navíc kladné ohlasy čtenářů na oba díly mne moc potěšily. Rád bych za ně touto cestou všem poděkoval. Věřím, že jsme se při práci na JFK také mnoho naučil a získané zkušenosti využiji ve všem, co jak doufám, ještě napíšu.