Dodatky k Dračici

Především bych rád poděkoval všem, kteří Dračici přečetli, pochválili, případně přispěli svými názory. Velmi si jich Janou Vybíralovou vážíme a jsme rádi, že se nám podařilo vytvořit něco, co vás dokázalo zaujmout. Vzhledem k těmto ohlasům a vůbec zájmu o Dračici, jsme se rozhodli zveřejnit zde formou „dodatku“ pasáže, které se do knihy nedostaly, případně se tam dostaly v odlišné podobě. Než je však začnete (nebo nezačnete) číst, pokládám za velmi nutné, upozornit na dvě zásadních skutečností:

Za prvé a především: Nejde o žádné pokračování knihy ani o povídku z jejího světa. Jde výhradně o „variace dialogů“ v drtivé většině mezi Kelemem a Sillion, které nebudou dávat smysl nikomu, kdo knihu nečetl. Jak mnozí z vás ví, Dračice vznikla z velké části spontánně, na základě her, které jsme s Janou hráli prostřednictví chatu způsobem podobným DrD, kde každý z nás „zastupoval“ jednu z postav – podotýkám, že oproti možným předpokladům, postava magistry Sillion byla má. Nápad vytvořit z těchto her povídku, přišel až mnohem později, myšlenka na knižní formu pak byla podnícena pouze bleskově se zvětšujícím rozsahem.

A za druhé, vzhledem k výše řečenému je nutno zdůraznit, že postavy Kelema a Sillion se v těchto útržcích často výrazně liší od pojetí v knize. Původní hra neměla žádný předem připravený plán ani cíl, šlo čistě o zábavu. Některé situace tak byly zkoušeny opakovaně s různým přístupem obou protagonistů, a až během přípravy knihy byla „poskládána“ nejvhodnější verze. Obecně lze říci, že magistra je ve většině úryvků „tvrdší“ a Kelem zase flegmatičtější, než tomu je nakonec v knize. Důvodem změny obou postav byla skutečnost, že v některých prvotních verzí by bylo nanejvýš obtížné, dovést jejich vzájemný vztah k závěru, jakým končí v knize, a nikoliv k vzájemné lhostejnosti či dokonce úkladné vraždě. 🙂

Většina dialogů nebyla použita, hlavně kvůli množství materiálu – neboť ani toto není úplně vše, jen věci, které postoupily při přípravě do užšího výběru. Román ani delší povídku nemohou tvořit pouhé dialogy nebo sled navzájem odtržených humorných scének, vyžaduje ucelený děj a vývoj. Pokud by se použily všechny odehrané situace, ať v původní či upravené podobě, z knihy by se stalo buď chabě propojené, nudné album skečů, nebo by díky své délce byla pro edici Pevnost nepoužitelná. Shodli jsme se s Janou, že mnohem lepší i pro čtenáře bude, mít Dračici kratší, ovšem vystihující to hlavní bez ztráty dynamiky, než jenom nacpat na stránky hlava nehlava vše, čemu jsme se zasmáli. „Přebytečné dílky“ jsme pak rozhodně nezamýšleli zveřejňovat. Jak už jsem zmínil, ke změně názoru nás přivedl jednak ohlas, jaký Dračice vyvolala, a jednak úvaha, že by mohlo jít o užitečný „studijní materiál“ pro začínající autory, neboť na něm lze sledovat, jak se vyvíjí tvorba příběhu od počátečního nápadu k publikovanému výsledku.

Pokud tedy máte chuť, čtěte. Scénky jsem se pokusil seřadit zhruba v pořadí, v jakém se situace odehrávaly v knize. Části prince Kelema jsou psány modře, části magistry Sillion zeleně. Na začátku se vždy nachází krátký vysvětlující komentář. Většina dialogů patří k prvnímu příběhu, neboť druhá část vznikala později a již cíleněji s vědomím, že půjde o povídku, děj byl tedy promyšlený částečně předem a nevznikl téměř žádný „přebytečný materiál“. Protože se jedná pouze o chatovou komunikaci, berte rovněž na vědomí, že na stylistiku či pravopis se občas příliš nehledělo.

A jako vždy, i tentokrát se těšíme na všechny případné ohlasy.

Přečíst dodatky k Dračici