Guestbook

Přeji taktéž vše nejlepší.

Všetko najlepšie k narodeninám, Honza 🙂 Nech sa ti podarí všetko na čo siahneš a múza nech ťa neopúšťa 🙂

Pantarei: Mícháš hrušky s jabkama, českou knihu a japonský film. Vlk samotář je nejlepší, co jsem kdy od Žambocha četla. Ovšem neznám celou Žambochovu bibliografii a tento nedostatek nehodlám napravovat, protože tohle je dle méno názoru taky jediná kniha, která se od něj dala číst. Velmi jsem váhla, po Drsném Spasiteli, zda mám mít ještě tu odvahu číst něco dalšího - ne, Drsný Spasitel nebyl příliš drsný, měla naprosto pokažený konec, kdy mi připadalo, že autor na pár posledních listech zjistil, že se nevejde do limitu stránek, tak všechno namačkal na uzoučný prostor. Tomuto zásadnímu nedostatku se ve Vlkovi Žamboch vyhnul, kniha má strukturu, která vypadá, že si s ní autor vyhrál, propracovanější vedlejší postavy a taky pár momentů, které mi utkvěly v paměti. Ovšem taky je poměrně předvídatelná, styl přišel-zabil-odešel se u Žambocha opakuje s železnou pravidelností, ale zase chápu čtenáře, které to stále baví a jsou rádi že vědí, co mohou očekávat. Mimochodem, Mark Stone byl v patnácti můj velký hrdina a dodnes na nej vzpomínám se slzou v oku... kde jsou ty časy 🙂

Pantarei: vidíš to, já bych zase řekl, že Vlk samotář je to nejlepší, co mistr Žamboch napsal.

prosím o Stoneovi se nezmiňovat, naskakuje mi z něj kopřivka. Inu, je smutný co Rampas prohlašuje. Při výroku: "Sci-fi může psát jenom člověk s titulem" jsem se smíchy málem pomočil. S Majklem souhlasím, JFK je série bez ambicí - je tu jen od zábavy. Já to nevyvracuju. Honza píše skvěle, musím souhlasit s M. že povídka Žiješ jenom dvakrát patří k tomu nejlepšímu, co kdy nějaký český sci-fi autor kdy napsal - sborník je taky skvělý, až na výjimku. Jak říkáme všichni dohromady: Honza nám ještě všem ukáže, jak se má správně psát. Talentu má na rozdávání. T_Ana: prosím tě ticho, už takhle mi chybí dávka mé oblíbené JFK drogy.

U Honzy nemám dojem, že děj je jen vata, která vyplňuje přestávku mezi boji. V Odplatě samozřejmě boje jsou, ale jako součást širšího děje - dočkáte se zrady i obětavosti, víry, dilemat, proher i naděje. A pokud mohu soudit podle sebe - nebudete zklamáni 🙂

Vidíš, a mne by zas tá priblblosť absolútne nesadla 🙂

Pantarei: JFK je oddychová séria, ktorá nemá ambície stáť sa veľkou literatúrou. Síce náš Honza to porušuje :), ale papierovosť mi až tak nevadí. S živosťou postáv súhlasím, jfk 09 som čítal už dávnejšie a to bolo naozaj čítanie bez dýchania :), ale jeho jfk poviedky obsahujú naozaj živé a uveriteľné postavy. A čo sa mi veľmi páči je detailnosť - čo na začiatku spomenie, nie je iba jednoúčelové, ale objaví sa to vo viac či menej významnej úlohe aj neskôr.

Já myslím, že recenze s výjimkou té Zahradníkovi jsou poměrně konzistentní a jejich autoři ocenili půvab, originálnost a kvalitu povídky Žiješ jen jednou. Osobně ji považuji za jeden z nejlepších českých textů za několik posledních let. Když se podíváte na recenze Jakuba Zahradníka o JFK obecně, zjistíte, že se vyžívá v hledání chyb a neváhá obětovat značnou část omezeného prostoru, který má v Pevnosti k dispozici, aby je vypíchl. Pokud se nezaměří na pravopisné chyby (jeho oblíbený evergreen), nebo stylistické nedostatky - které si občas přikrašluje a dokonce přizpůsobuje, aby vyzněly co nejbizarněji, hodnotí, nebo spíš odsuzuje jfk příběhy dost hloupě ... tak jako to dokázal svým názorem právě na tuto povídku. Možná ale Jakub Zahradník není tak hloupý a omezený, jak to z této recenze vypadá, ale pouze drží hubu a krok a vyje se svou smečkou, např. se svým dobrým přítelem Filipem Gotfriedem, Z. Rampasem a dalšími - viz i na těchto stránkách zmiňovaný článek prezidenta - diktátora čs. fandomu pana Rampase. Takže, buďme zvědaví, s čím Zahradník a spol přijdou příště... A pamatujte na madam Agathu Christie ...