680 vzkazů.
napsal 8 dubna 2009
v
7:27 am
T_Ana: Jistě. On ale ještě neví, že tvé výhrůžky jsou vlastně sliby. 🙂
napsal 8 dubna 2009
v
7:20 am
BD: Já neřekla, že se mu to bude líbit, vyhrožuju mu hned od začátku! 😀
napsal 8 dubna 2009
v
7:18 am
Sirius: Vidíš, příteli, do čeho jdeš? Být tebou, rozmyslím si to, znáš pohádku o perníkové chaloupce? 😉
napsal 8 dubna 2009
v
7:08 am
Pantarei: Nevinneho??? 😀
napsal 8 dubna 2009
v
7:03 am
T_Ana: Zase lakas nejakeho nevinneho chlapce do svych tenat? :))
napsal 7 dubna 2009
v
9:37 pm
Sirius: V tvém případě to beru tak, že ti bohužel jistí lidé tu medvědí službu prokázali. Pokud bych chtěl, abych se ti mrkla na nějaký krátký text, můžu to udělat. I když neslibuji předem, že to s tebou půjde a že budeš spokojen 🙂
napsal 7 dubna 2009
v
8:40 pm
Honza má štěstí, že má vás obě dvě.
napsal 7 dubna 2009
v
8:39 pm
T_Ana: v obou věcech jsme za jedno. Navíc, já lidi, kteří autora pouze plácají po zádech nesnáším. Bohužel jsem tohle před pár lety ještě nechápal, na což jsem dojel. Takže se to teď snažím napravovat jak jen to jde.
napsal 7 dubna 2009
v
1:03 pm
závidím 🙂
napsal 7 dubna 2009
v
1:02 pm
Sirius: Ano, ale pozor na beta čtenáře, kteří na všechno kývou a tvrdí, jak je to skvělé, tímto prokazují medvědí službu. A naopak každý snáší kritiku jinak, je potřeba se oťukat a najít vhodný způsob, ne každý snese každého a ne každému se musí líbit to, co jinému ano. Jsou jisté styly, o kterých bych rovnou řekla, že na to vhodná nejsem (parodie apod. u nich se většinou nesměju), to vycouvam.
napsal 7 dubna 2009
v
12:50 pm
Nedávno jsem ale měla tu čest dělat jedny korektury paní Vrbenské. Ta má pro změnu uplně jiný styl, ale vzala jsem to jako výzvu, není to text, který by se dal rychle zhltnout, spíše se musí pomalu vychutnávat, pak je to to pravé 🙂
Ostatně i JFK razí Star Trekové heslo IDIC - Infinite Diversity in Infinite Combinations 🙂
napsal 7 dubna 2009
v
12:41 pm
T_Ana: souhlas, není nad zlaté beta čtenáře
napsal 7 dubna 2009
v
12:27 pm
Majkl: On je poměrně veliký rozdíl mezi hrubým textem a vyčištěným 🙂 Ne, že by to Honza nedokázal sám, ale říká, že mu šetřím většinu času už v základu, protože, to nad čím on váhá, rovnou mu řeknu přepsat/jde to, ale musíš tohle ještě upravit/nech to tak. Kritiku snáší velmi dobře, protože jsme naladěni na stejnou vlnu a když to pak přepíše, samotnému se mu to líbí více. Myslím, že poslední povídky dokazují, že se stále zlepšuje, dejme mu čas a myslím, že výsledky uvidíme 🙂
napsal 7 dubna 2009
v
10:04 am
kritizovať Jana Hlávku? je to vôbec možné? 🙂 ale, keď tak nad tým rozmýšľam, tak texty prechadzaju tvojou kontrolou 😀 takže potom nie je čo kritizovať 🙂
napsal 7 dubna 2009
v
9:47 am
T_Ana: Tak tohle je nejlepší dárek a dosud nejlepší gratulace za celý den - dá se snad říct něco jiného, než prosté DĚKUJI?!!! 😀
Jinak ale děkuji samozřejmě i všem ostatním, mám radost a doufám, že budete mít brzy nad knihou taky... 😉
napsal 7 dubna 2009
v
9:41 am
Přeji taktéž vše nejlepší.
napsal 7 dubna 2009
v
9:29 am
Majkl: Neboj, opustit ho neholám ;))) Hodlám na nej dál vrčet, kritizovat ho a omlacovat mu právě napsaný text o hlavu, nacházet všechny možné chyby, ječet po něm a sedět skoro každý večer nad dalšími korekturami a nápady, aby byl text vypiplaný k dokonalosti 🙂 Přeju mu pevné nervy, jdeme do finálních korektur 🙂
napsal 7 dubna 2009
v
8:59 am
Všetko najlepšie k narodeninám, Honza 🙂 Nech sa ti podarí všetko na čo siahneš a múza nech ťa neopúšťa 🙂
napsal 7 dubna 2009
v
8:55 am
Pantarei: budeš se divit, ale znám. Dokonce mám to štěstí vlastnit pár jeho filmů, které se vyjímají na mojí poličce nad postelí
napsal 7 dubna 2009
v
8:02 am
Pantarei: Mícháš hrušky s jabkama, českou knihu a japonský film.
Vlk samotář je nejlepší, co jsem kdy od Žambocha četla. Ovšem neznám celou Žambochovu bibliografii a tento nedostatek nehodlám napravovat, protože tohle je dle méno názoru taky jediná kniha, která se od něj dala číst. Velmi jsem váhla, po Drsném Spasiteli, zda mám mít ještě tu odvahu číst něco dalšího - ne, Drsný Spasitel nebyl příliš drsný, měla naprosto pokažený konec, kdy mi připadalo, že autor na pár posledních listech zjistil, že se nevejde do limitu stránek, tak všechno namačkal na uzoučný prostor. Tomuto zásadnímu nedostatku se ve Vlkovi Žamboch vyhnul, kniha má strukturu, která vypadá, že si s ní autor vyhrál, propracovanější vedlejší postavy a taky pár momentů, které mi utkvěly v paměti. Ovšem taky je poměrně předvídatelná, styl přišel-zabil-odešel se u Žambocha opakuje s železnou pravidelností, ale zase chápu čtenáře, které to stále baví a jsou rádi že vědí, co mohou očekávat.
Mimochodem, Mark Stone byl v patnácti můj velký hrdina a dodnes na nej vzpomínám se slzou v oku... kde jsou ty časy 🙂