napsal 30 listopadu 2013
v
4:11 pm
No, já bych tu "inspiraci" viděl spíše jako velikánskej Mrak (Hejno) postupů, schémat, klišé, postav, do kterého každým dílem přibývají nové vzorky a ty pak prosakují hlavami autorů zpět. Protože tak nějak cítíme, že "je to správně" a že "takhle tomu budou rozumět i čtenáři". Ulehčuje nám to práci na obou stranách barikády - autorům i čtenářům. Ti mají k mraku přístup také a hledají srozumitelné (známé) variace, neboť jim usnadňuje pochopení. A protože jsme ve světě literárního darwinismu, stávají se autorsky/čtenářsky/divácky nejčastěji užívané vzory nejživotaschopnějšími, mají největší šanci se množit (jsou vytaženi a zase s dílem vloženi), až v Hejnu převáží a určují směr. Tuším, že v moudrých knihách to nazývají kulturním pozadím, čtenářským diskursem či dohodou o způsobu čtení.
Čtenář tak může najít i vlivy, které autor přitom nezná a přesto je jím bezděčně ovlivněn. Nebo má autorův původní vliv předobraz stejný, jako ten vliv nalezený čtenářem - klidně v nějaké vzdálenější generaci.