napsal 17 března 2012
v
10:34 am
Především souhlasím s KeBem, že pokud (zdůrazňuji - POKUD) bych příběh s Nerix psal, vhodný protivník by byl nezbytný a pravděpodobně bych zvolil podobné základní schéma jako ve "Zpěvu lamie." A Elinor má zase pravdu v tom, že by si to vyžádalo určité rozvedení či rozšíření její postavy do větší hloubky. Dalo by se to udělat - zatím nebyla nijak příliš popisována - spíš se obávám, jak by pak působil výsledek. Protože Nerix na rozdíl od jiných mých podobných postav její "práce" nejspíš dost baví a ve chvíli, kdy by dostala volnou ruku, třeba ve formě nějaké samostatné mise, děly by se možná věci, které by redakce ani čtenáři nemuseli strávit. 🙂