napsal 7 dubna 2009
v
8:02 am
Pantarei: Mícháš hrušky s jabkama, českou knihu a japonský film.
Vlk samotář je nejlepší, co jsem kdy od Žambocha četla. Ovšem neznám celou Žambochovu bibliografii a tento nedostatek nehodlám napravovat, protože tohle je dle méno názoru taky jediná kniha, která se od něj dala číst. Velmi jsem váhla, po Drsném Spasiteli, zda mám mít ještě tu odvahu číst něco dalšího - ne, Drsný Spasitel nebyl příliš drsný, měla naprosto pokažený konec, kdy mi připadalo, že autor na pár posledních listech zjistil, že se nevejde do limitu stránek, tak všechno namačkal na uzoučný prostor. Tomuto zásadnímu nedostatku se ve Vlkovi Žamboch vyhnul, kniha má strukturu, která vypadá, že si s ní autor vyhrál, propracovanější vedlejší postavy a taky pár momentů, které mi utkvěly v paměti. Ovšem taky je poměrně předvídatelná, styl přišel-zabil-odešel se u Žambocha opakuje s železnou pravidelností, ale zase chápu čtenáře, které to stále baví a jsou rádi že vědí, co mohou očekávat.
Mimochodem, Mark Stone byl v patnácti můj velký hrdina a dodnes na nej vzpomínám se slzou v oku... kde jsou ty časy 🙂