Poslední sloka Zpěvu lamie

Jak jsem slíbil, přináším vám článek věnovaný zákulisí knihy „Zpěv lamie.“ Vzhledem k tomu, že od vydání uběhly již dva měsíce se domnívám, že je na to vhodná doba, ovšem varuji všechny, kteří knihu dosud nečetli: Následující text nejen odkrývá narážky, kterých je ve „Zpěvu lamie“ docela dost, ale obsahuje i řadu spoilerů. Pokračujete tedy na vlastní nebezpečí!

Jak už jsem napsal dříve, „Zpěv lamie“ původně vůbec neměl být publikován jako kniha. Potěšil mě zájem čtenářů o povídku „Kočičárna,“ i stálé žádosti o její pokračování, přestože od vydání uběhlo už pár let. Začal jsem nad tím problémem přemýšlet, až jsem jen tak, pro vlastní pobavení začal povídku o tom, jak se Tom s Matesem během akce střetnou s „příšerou,“ která znovu pořádně prověří jejich spolupráci. Povídku jsem chtěl umístit na web a tím věc uzavřít. Jenže stránky přibývaly, já psal dál, přidával stále nové detaily, až mi došlo, že tohle povídka při nejlepší vůli nebude. Od toho byl jen krok, napsat redakci JFK, zda nemá zájem – jak je dnes už zřejmé, měli. Vzhledem k tomu, že v té době bylo už dopsáno, prakticky jsem postavil redakci před hotovou věc stylem berte nebo nechte být, což rozhodně není standardní postup. Vlastně můžu být rád, že mi milého Matese i s Tomem a lamiemi nehodili na hlavu.

Nejvíce přemýšlení před i během psaní zabrala právě „příšera.“ Nechtěl jsem použít nějakou příliš známou, na druhou stranu jsem nechtěl vymýšlet ani úplně novou bytost, protože by se nakonec nejspíš stejně podobala něčemu již existujícímu. Inspiraci mi nakonec poskytla povídka Leonarda Medka „Pozůstatky Impéria“ a poté, co jsem si přečetl pár článků o mytologickém pojetí lamií, bylo rozhodnuto. Navíc jsem tou dobou začal pracovat na plastikový modelu příšerky SIL vzniklé podle návrhu H.R Gigera pro film Rogera Donaldsona „Mutant“ (Species), kterou jsem spíš bezděčně použil jako inspiraci pro vzhled. Původní kresba je zde, další jdou snadno dohledat. Alespoň zpočátku jsem však vůbec neřešil, jak bude lamie „doopravdy“ vypadat. Jako první byl napsán a průběžně doplňován pouze přehled jejích schopností, který v knize předkládá major Gilanni Tomovi. Stejně tak se postupně v textu rozmnožily nějak samy od sebe narážky na vetřelecko-predátorské universum jako třeba:

• Název komunikační VL 624 vznikl otočením LV 426, což bylo označení planety, kde se lidé poprvé setkali s Vetřelci.
• Označení domovského světa lamií v agenturních záznamech odkazuje na Derelict, název ztroskotané mimozemské lodi převážející vajíčka Vetřelců.
• Darování nože naráží na podobnou scénu v závěru druhého dílu „Predátora,“ kde však jde o středověkou pistoli.
• Scéna, kde si Druhá Cindy odřezává prsty, které jí bleskově dorůstají, je odkazem právě na film „Mutant,“ kde je to použito jako lest k oklamání lovců pronásledujících SIL.
• Celý prolog. Ve skutečnosti nevznikl na začátku, ale někdy v polovině psaní knihy, kdy jsem usoudil, že těch narážek je už tolik, že bude lepší hezky přiznat barvu, kde leží zdroj inspirace. Navíc musím říct, že představa X-Hawka zařizujícího si sídlo gigerovským nábytkem, třeba touto postelí mi přijde přinejmenším zajímavá. Harkonnenská křesla přitom H.R. Giger stále na zakázku vyrábí, pouze X-Hawkova varianta Capo s lebkami momentálně není dostupná, na Internetu lze nicméně najít řadu fotografií. Cena se pohybuje od 15 000 do 50 000 dolarů podle typu materiálu – takže pro našeho lorda jen pár drobných.

Dále stojí za zmínku, že celá biologie lamií vyjma schopnosti psionické kamufláže a písní (které pro změnu pochází z mytologického pojetí), je vytvořena důsledně podle biologie známých organismů na Zemi. Monogenní rozmnožování je běžné u červů a nedávno bylo doloženo i u druhu vzácné jihoamerické žáby. Mláďata požírající po narození matku se vyskytují u pavouků. A genetická paměť byla experimentálně potvrzena u potkanů, přičemž vědci nevylučují její existenci ani u primátů. Mimochodem bych tímto rád poděkoval Pantarei, své biologické poradkyni, že měla trpělivost s mým otravováním. A samozřejmě všem betačtenářům, co poctivě četli první verzi.

Tomův a Matesův příběh naopak plynul celkem snadno – dokonce jsem ani nečetl původní „Kočičárnu,“ abych si ty dva připomněl. Největší úpravou během psaní bylo přidání postavy Vincenta Vegy (původně jsem s ním nepočítal), protože mě napadlo, že jeho střet s lamií by mohl být zajímavou scénkou. Jinak byla Tomova část knihy psána lineárně, na rozdíl od Druhé Cindy, kterou jsem skládal postupně dohromady ze samostatně napsaných kousků. Těch bylo původně víc, zkoušel jsem totiž různé situace, z nichž některé se nakonec do finální verze nedostaly – třeba ta, kdy si na procházce městem zajde do kostela.

Psaní šlo vcelku hladce až do vyplavení Prahy. Pak přišla zásadní otázka: Co dál? Protože jsem do té chvíle jednoduše neměl ponětí, jak příběh skončí, neexistoval žádný plán, natož osnova. Samozřejmě se nabízelo Druhou Cindy během boje na základně zabít, jenže to mi přišlo zkratkovité – a proč to nepřiznat, byla by jí trochu škoda. V této fázi jsem rukopis odložil na několik týdnů a promýšlel varianty. Jako nejlepší mi nakonec přišlo spojenectví, navíc díky Vincentově nedobrovolné návštěvě Kruhu bylo možné pokračovat s konceptem dvou linií až do konce. Poslední kapitolka epilogu přitom pak byla přidána spontánně během korektur už hotového textu, protože se mi prostě zdálo, že by to „ještě něco chtělo.“ Se způsobem zakončení jsem spokojen, nabourává zažité happyendy a částečná otevřenost mi vyhovuje, i když se pokračování psát nechystám. K tématu kontroverzní obálky bylo už dost napsáno níže.

Celkově mě práce na „Zpěvu lamie“ bavila, výsledek se mi líbí a doufám, že vám všem také. Mám radost z pochvalných komentářů i příznivého přijetí, jaké se jí dostalo. Nakonec, jak jsem slíbil, přidávám rozšifrování pár zbylých narážek a zajímavostí – nevylučuji, že mi něco možná uniklo:

• Hraní na Kenobiho, se kterým má Mates přestat – no, nemyslím, že by to bylo třeba vysvětlovat, stejně jako pár narážek politických.
• Písnička v rádiu, která tak nepříjemně probudí Toma je „Stay“ od Shakespear´s Sister, pouze v textu má být správně „own world“ namísto „homeworld.“ Kdovíproč jsem tenhle song při psaní „Zpěvu lamie“ tak často poslouchal, až jsem se rozhodl ho implementovat.
• Rozhovor o tom, co dělal Mates v agenturní knihovně během Tomovy akce je samozřejmě narážkou na události ve druhé části „Odplaty.“
• Přísloví, které v prologu použije X-Hawk na adresu Nerix pochází z povídky Harlana Ellisona „Mefisto z onyxu.“ Ve skutečnosti nevím, zda je opravdu japonské či smyšlené – nepodařilo se mi tento údaj dohledat.
• Žádná věta, kterou Druhá Cindy v knize pronese, není delší než čtyři slova.
• Tomova kritika Matesovy oddechové literatury se týká hororu Stephena Kinga „Řbitov zviřátek.“ Jeho zápletka totiž zahrnuje i nemilé následky zakopání přejetého domácího kocoura na prokletém „myšmašském“ (mikmackém) indiánském pohřebišti.
• „Trhlá kočka Hepnarovic“ je samozřejmě narážkou na známý kriminální případ masové vražedkyně. Toto byla myšlenka, která se už nedostala kdysi do „Kočičárny:“ Že v Matesově světě zločin pachatelce namňoukala její bláznivá kočka.
• Jako obvykle jsem při psaní neustále měnil jména postav. Tom vystřídal příjimení asi čtyřikrát, ale zdaleka nejvíc změn prodělala Druhá Cindy. Původně jsem zamýšlel vymyslet „cizí“ jméno, ale se žádným jsem nebyl spokojen. Nakonec tedy zůstala pouze „Druhá Cindy“ a rozhodnutí, že lamie chápe prozrazení svého skutečného jména člověku jako naprosto nedůstojné, což je nepřímo naznačeno ve scéně se strážníky.
• Nejvíc přepisovanou částí knihy je vzhled světa a sídla lamií. Zvažoval jsem mnoho podob i prostředí od pouště, jeskynního podzemního komplexu, světa utopeného ve věčné mlze, až po ostrov uprostřed umělého jezera.
• Sklápěčka Liaz 706 MTK, kterou Tom projede zatopeným městem, se hovorově nazývá „Mates.“